Narcina japonská bývá někdy spolu s dalšími jedenácti druhy oddělována do zvláštní čeledi krátkonosých narcin. Její zástupci nedorůstají velkých rozměrů a obývají mírné a tropické vody indopacifické oblasti, kde žijí většinou na rozhraní kontinentálního svahu a šelfu. Narcina japonská se však vyskytuje ve větší blízkosti pobřeží. Podobně jako ostatní zástupci krátkonosých narcin má i ona téměř ovalný disk a krátky, tlustý ocas, což jsou charakteristické znaky této skupiny. Má pouze jednu hřbetní ploutev.

Narcina japonská má vrchní část těla červenavě hnědou, posetou množstvím bílých a černých teček. Rypec má krátký a podobně jako ostatní zástupci krátkonosých narcin má i malé oči. Žije na písčitém dně, často v blízkosti skalnatých útesů. Většinu dne zůstává ukryta v písku, a proto ji potápěči objeví jen zřídka, i když je celkem hojná. Pokud je podrážděna, může být agresivní a dokáže uštědřit i slabý elektrický výboj (až do 80 voltů). Své elektrické orgány využívá hlavně k obraně a možná i při hájení teritoria. Živí se drobnými rybami a korýši žijícími v písku a usazeninách na dně. Okolo tlamy má mělkou rýhu, která jí umožňuje vysunout při nasávání kořisti tlamu dopředu.

Začátkem léta rodí samice narciny japonské až pět živých mláďat. Ve vodách okolo Nového Zélandu žije neobvyklý příbuzný narciny japonské, slepá Narcina Aysonova. Obývá kontinentální svahy v hloubkách 200-900 metrů. Tento téměř neznámý druh rejnoka má zakrnělé oči, ukryté navíc pod vrstvou kůže, takže jsou pro vyhledání kořisti naprosto nepoužitelné. Namísto toho používá při lovu elektroreceptory. Jeho břišní ploutve mají oddělené přední laloky, po kterých dovede pravděpodobně při vyhledávání kořisti kráčet.
Jméno: česky - Narcina japonská
anglicky - Japanese sleeper ray
latinsky - Narke japonica
Areál rozšíření: od Japonska po Jihočínské moře
Délka: 40 centimetrů
Váha: /
Riziko při setkání:není nebezpečná
Potrava: drobné ryby a korýši
Početnost populace: zranitelný
Popsal: Temminck & Schlegel, 1850


