Tento malý, zavalitý žralok má před oběma hřbetními ploutvemi trny. Na hřbetě a na bocích je hnědavý, břicho má černé, řitní ploutev mu chybí. Má zuby podobné žiletkám, jeho potravu tvoří převážně olihně, hlubiné ryby Neoscopelus macrolepidotus a korýši. Od ostatních světlounů ho odlišuje celá řada znaků, především uspořádání a počet plakoidních šupin, jemné rozdíly ve tvaru a zbarvení ploutví apod. Je blízce příbuzný světlounu Perryho, drobnému žralůčku, který dosahuje délky okolo 20 centimerů a je tak pravděpodobně nejmenším žijícím žralokem.

Světloun svítivý je značně rozšířený na vnějších svazích kontinentálních šelfů, kde se vyskytuje v hloubkách od 180 do 835 metrů. Předpokládá se, že je ovoviviparní, podobně jako většina žraloků. Všech sedmnáct, nebo možná i více, druhů světlounů má početné drobné světelné orgány - fotofory - rozmístěné na spodní části těla. Světelné orgány jim slouží především jako kamufláž, zabraňující útokům jiných žraloků. Světlouni totiž vytvářejí světelnými orgány na spodní strany těla světlo dostatečně silné, aby setřelo jejich obrysy proti hladině při jejich pohybu ve vodním sloupci. Světelná iluze je tak dokonalá, že se v oceánu téměř ztrácejí a nemohou být spatřeni ani potenciálními nepřáteli, ani nic netušící kořistí.
Světlouni vytvářejí světlo za pomocí chemické reakce mezi substancí podobnou luciferinu známému od světlušek s enzymem analogickým k luciferáze. Tím se odlišují od většiny svíticích ryb, které využívají ke svícení symbiotických světelkujících bakterií.
Jméno: česky - Světloun svítivý
anglicky - Blackbelly lanternshark
latinsky - Etmopterus lucifer
Areál rozšíření: jižní oblasti světových oceánů, Čínské moře
Délka: 40 centimetrů
Váha: /
Riziko při setkání: není nebezpečný
Potrava: olihně, korýši malé ryby
Početnost populace: není ohrožený
Popsal: Jordan & Snyder, 1902


