Duben 2018

Palau

27. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Palau se přidala ke koalici zemí ve Válce proti teroru, a to i přesto, že nemá armádu


Místo: Tichý oceán
Rozloha: 459 km²
Počet obyvatel: 21 503 (2016)
Hlavní město: Ngerulmud
Nejvyšší bod: Mount Ngerchelchuus 262 m.n.m.
HDI: 0,788 60. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 73% Palauané, 21,7% Asiaté, 2% Karolínci, 1,2% Bílí/Evropani, 2,1% ostatní
Náboženství: 87,1% křesťanství, 5,7% Modekngel, 3% islám, 4,2% ostatní/žádné/nespecifikováno


Krátce z historie

- První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie
- Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543
- Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci
- První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson
- Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly
- Španělé po svojí porážce ve Španělsko-americké válce prodali Palau s většinou Karolín v červnu 1899 Německu
- Od 17. prosince 1920 bylo Palau součástí mandátního území Tichomořských ostrovů, které do správy Japonského císařství svěřila Společnost národů
- Po skončení 2. světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau a byli svěřeny do správy USA
- Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím OSN ve správě USA
- 1. října 1994 se Palauská republika stala plně samostatným státem


Geografie a klima

Palau je skupinou 26 ostrovů a asi 300 ostrůvků, z nichž všechny kromě 6 leží uvnitř rozsáhlé laguny uzavřené bariérovým útesem. Jsou nejzápadnější ze šesti hlavních ostrovních skupin, tvořících souostroví Karolíny. Z celé skupiny je obydleno pouze 11 ostrovů, z nichž největší je Babeldaob. K dalším důležitým ostrovům náleží Angaur, Koror, na němž žijí dvě třetiny palauského obyvatelstva, a Peleliu. Jihozápadně od ostrova Kororu se ve stejnojmenném státě rozkládá skupina asi 300 neobydlených ostrůvků zvaná Rock Islands (světové přírodní dědictví UNESCO). Asi 600 km jižně od ostrova Angaur se rozkládá izolovaná skupina Jihozápadních ostrovů, které jsou také součástí Palauské republiky. V Palau panují po celý rok vysoké teploty kolem 24 až 31 stupňů celsia. V průběhu celého roku také panují monzunové deště.


Fauna

Palau se dělí na množství malých roztříštěných ostrovů, takže suchozemská fauna není příliš rozšířená. Kromě kaloňů, domácích a užitkových zvířat žije v Palau ze savčí skupiny pouze makak jávský. Endemické tvory tvoří s drtivé většini bezobratlí. Kromě nich, lze ovšem narazit i na řadu endemických druhů ptaků. Například: kruhoočko palauské a temné, výreček lelkovitý, lelek palauský či národní pták Palau holub angaurský.


Žralok lagunový

23. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Žraloci
Žralok lagunový nesmí být zaměňován s větším a štíhlejším oceánským žralokem dlouhoploutvým, kterého připomíná bilými konci ploutví. Je to pomalý, poměrně štíhlý, šedě zbarvený modroun s nápadnými bílými skvrnami na koncích hřbetní a ocasní ploutve.


Žralok lagunový dorůstá střední velikosti, má hrotité zuby s hladkými okraji, opatřené po stranách s malými výběžky. Na rozdíl od většiny modrounů není žralok lagunový zdatným lovcem v otevřených vodách. Svoji kořist hledá převážně na dně, přičemž s výhodou využívá své stavby zubů a širokého, krátkého rypce k pronásledování kořisti v trhlinách útěsů, odkud mu nemůže uprchnout. Podobně jako většina útesových žraloků slouží i on jako potrava pro větší druhy žraloků i pro velké kanice.

Žralok lagunový žije v blízkosti pobřeží v hloubkách od 8 do 40 metrů. Během dne ho lze při šnorchlování a potápění zastihnout téměř jistotou, jak odpočívá v jeskyních, zvláště na Havaji a Galapágách. Někdy bývá k zastižení i pod skalními nebo korálovými převisy. Aktivní je převážně v noci a při pomalém přílivu. Snadno si zvyká na hluk člunů a bývá přitahován k lovcům s harpunami. Přítomnost potápěčů ho vzrušuje, takže ze zvědavosti obvykle připlouvá do bezprostřední blízkosti. Ačkoliv není nijak agresivní, již mnoho nerozvážných potápěčů přišlo o ruku nebo o prst, když se ho snažili krmit rybami nebo olihněmi.


Žralok lagunový je viviparní a v jednom vrhu mívá 1-5 mláďat. Ta se rodí po poměrně krátké březosti, trvající nejméně pět měsíců. Mláďata jsou při narození dlouhá 50-60 centimetrů. Lidé loví žraloka lagunového pro maso a tuk, sloužící k přípravě pokrmů. Jako u jediného ze žraloků však jeho tkáně obsahují ciguateratoxin, který může způsobit otravy s gasterointestinálními a neurologickými symptomy. Žralok lagunový se dožívá průměrně 14 až 19 let, vzácně i přes 20 let.


Jméno: česky - Žralok lagunový
anglicky - Whitetip reef shark
latinsky - Triaenodon obesus
Areál rozšíření: Rudé moře, Indický oceán, centrální a východní Pacifik
Délka: Do 2,2 metru
Váha: do 40 kilogramů
Riziko při setkání: může být nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: téměř ohrožený
Popsal: Rüppell,1837

Seychely

13. dubna 2018 v 12:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Indický oceán
Rozloha: 459 km² (207. na světě)
Počet obyvatel: 94 228 (2016)
Hlavní město: Victoria
Nejvyšší bod: Morne Seychellois 905 m.n.m.
HDI: 0,782 63. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 93% Seychelští Kreolové, 3% Britové, 1,8% Francouzi, 0,4% Číňané, 0,4% Indové, 1,2% ostatní
Náboženství: 89,2% křesťanství, 2,4% hinduismus, 1,6% islám, 1,1% jiné nekřesťanské, 0,9% bez náboženství, 4,8% neuvedli


Krátce z historie
- ostrovy byly známy již ve středověku arabským kupcům a na počátku 16. století zde jako první Evropané přistáli Portugalci
- V březnu 1608 zakotvila během bouře posádka lodi Ascenion English East India Company na Seychelách. Námořnící byli překvapení množstvím surovin a sladké vody. Posádka informovala o ostrově, ale Velká Británie neměla o další průzkum zájem
- Teprve v polovině 18. století zde Francie zřídila kolonii, nazvanou podle tehdejšího ministra financí Jeana Moreaua de Séchelles
- Britové se zmocnili Seychel za napoleonských válek a do jejich držení ostrovy přešly Pařížským mírem roku 1814.
- Ostrovy byly dlouho spravovány z Mauricia a teprve v roce 1903 vyčleněny jako samostatná kolonie
- Roku 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů


Geografie a klima

Seychelská republika se rozkládá jižně od rovníku na 115 malých ostrovech, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100 krát 800 km severovýchodně od Madagaskaru. Ostrovy jsou dvojího druhu - vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy, představují ploché korálové atoly (Amiranty, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabry). Obydleno je 33 ostrovů, přičemž 4/5 obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádají vodní zdroje pitné vody, žijí pouze 2 % seychelského obyvatelstva.


Seychely se těší poměrně stálému tropickému podnebí s průměrnými denními teplotami mezi 24 a 30 °C a hojnému množství srážek (průměrné roční úhrny činí kolem 3 000 mm). Nejtepleji bývá v březnu až dubnu, relativně nejchladnějším obdobím roku je pak léto od července do srpna. Seychelská vláda vynakládá velké úsilí na uchování místní přírody; 42 % rozlohy země pokrývají národní parky a přírodní rezervace.


Fauna a flóra

Ostrovy (zvláště Vnitřní) jsou dosud z části pokryty hustým tropickým lesem a pro svou odlehlost od pevniny jsou domovem mnoha endemických živočichů a rostlin. Vědecká studie, vypracovaná v 90. letech, udává jako endemické "přinejmenším" 75 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů ptáků, 3 druhy savců, 30 druhů obojživelníků a plazů a několik stovek druhů bezobratlých. V tomto směru vyniká zejména atol Aldabra, na němž žije největší světová populace obřích želv (150 až 180 tisíc jedinců), a který byl roku 1982 prohlášen za světové přírodní dědictví UNESCO.


Seychely jsou živoucím muzeem přírodní historie a útočištěm pro některé z nejvzácnějších druhů flóry a fauny na celé Zemi. Kokosový ořech Coco de Mer je snad nejznámější zástupce seychelské flóry. Je největším semenem v rostlinné říši. Roste na jediném místě na světě - v údolí Valee de Mai na ostrově Praslin. Roste zde na 5000 kusů stromů.


Morney Seychellois National Park

(Pojmenovaný po nejvyšším bodě ostrova) Je největším Národním Parkem Seychel a pokrývá asi 20% povrchu největšího ostrova Mahé. Oblast má delku zhruba deset kilometrů a šířku mezi dvěma až čtyřmi kilometry. Vyskytují se zde endemické druhy ptactva jako seychelský modrý holub nebo poštolka seychelská


Praslin National Park

Druhý Národní Park se nachází na ostrově Praslin je důležitou oblastí pro ochranu ptactva. Roste zde šest endemických druhů palem a zahrnuje mnoho potoků a vodopádů. Stejně jako v prvním zmíněném parku zde žijí endemické druhy ptáků jako modří holubi, poštulky, salanga seychelská, ale i několik druhů gekonů, žab a hadů. Roste zde také populace místních kaloňů.