Prosinec 2017

Dinosaurus roku 2017

31. prosince 2017 v 20:00 | siamotyran |  Dinosaurus Roku
Je tady 31. prosinec, konec roku a to znamená vyhlášení celoroční ankety pro Dinosaura roku 2017. Do finálového kola se probojovali - Australovenator, Diabloceratops, Graciliraptor, Wienhevenator a Austroraptor. Čtyři druhy žily během Křídové periody. Vyjímku tvořil Wienhevenator lovící svou kořist na území dnešní Činy během Střední Jury. Jako obvykle měli dravci převahu nad býložravci (4:1). Do finále postoupili Dinosauři z téměř všech koutů planety. Graciliraptor byl objeven v Číně, Australovenator v Austrálii, Wienhevenator v Německu, Austroraptor v Argentině a Diabloceratops v USA.


Ale teď už k výsledkům. Vítězem celoroční ankety a Dinosaurem roku 2017 se s ziskem čtyř hlasů ve finálovém kole stává Austroraptor!





A ted menší porovnání s předchozími vítězi

- Austroraptor je geologicky nejstarším vítězem. Jeho pozůstatky byly nalezeny v horninách starých přibližně 95 milionů let. Nanuqsaurus a Dakotaraptor se objevili až o více než 25 milionů let později. Všichni tři jmenovaní žili v období Svrchní Křídy
- Austroraptor je rovněž nejdříve popsaným druhem z této trojice. Své jméno dostal v roce 2008, zatímco Nanuqsaurus a Dakotaraptor před třemi respektive dvěma roky
- Nanuqsaurus je nadále největším Dinosaurem zvítězícím v anketě. Velikostně byl na úrovni Austroraptora, ale byl zřejmě o něco tězší
- Všichni z této trojice pocházeli z Amerického kontinentu. Austroraptor byl nalezen v Argentině, Dakotaraptor v Dakotě (USA) a Nanuqsaurus dokonce na Aljašce
- Z vítězství se zatím vždy radovali masožraví teropodi, přestože se do finále dostal pokaždě alespoň jeden zástupce jiné skupiny

Bonaire

29. prosince 2017 v 14:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Karibik
Rozloha: 294 km² (219. na světě)
Počet obyvatel: 18 905 (2015)
Hlavní město: Kralendijk
Nejvyšší bod: Brandaris Hill 241 m.n.m.
HDI: /
Zřízení: spadá pod Nizozemské království
Etnikum: /
Náboženství: 84% křesťantví, 7% ostatní, 12% bez odpovědi


Krátce z historie

- Původními obyvateli byli aravaci z kmene Caquetio, po nichž se zachovali skalní malby
- Roku 1499 dorazil Alonso de Bojeda na Curaçao a také nedaleko vzdálený Bonaire. Společnost mu dělali Amerigo Vespucci a Juan de la Cosa
- Právě la Cosa pojmenoval ostrov Isla do Palo Brasil, anglicky Island of Brazilwood. Do češtiny by se dal název přeložit jako ostrov Sapana ježatého
- V následujícíh dekádách odvezli z Bonair většinu místních obyvatel a dovezli chovná zvířata (krávy, osly, kozy, prasata, ovce)
- Holanďané získali Bonaire během 80. leté války se Španělskem v roce 1636 a o tři roky později zde postavili pevnost Fort Oranje
- Během Napoleonských válek přišlo Nizozemí dvakrát o území nejen Bonaire ale i Curaçao. V roce 1814 jim byly ostrovy vráceny
- Během německé okupace Nizozemska se stal Bonaire protektorátem USA a Velké Británe
- Po 2. světové válce zde byla založena velká textilní firma Schunck


Geografie a klima

Ostrov je tvořen převážně vápencem a pískovcem, obklopuje ho korálový útes. Pobřeží je nízké, lemované mangrovy a slanými jezírky, ve vnitrozemí dominují skalnaté pahorky porostlé kaktusy, nejvyšším bodem je Brandaris Hill s nadmořskou výškou 241 m. Podnebí je horké, suché a větrné, teploty se pohybují celoročně okolo 27 °C, na rozdíl od většiny Karibiku se ostrovu vyhýbají hurikány.


Washington Slagbaii National Park

Národní park byl založen v roce 1969, leží na severu a tvoří jednu třetinu celého Bonaire. Je bezpečným útočištěm pro místní, leckdy i endemická zvířata. Ve Washington Slagbaii lze narazit na papoušky, plameňáky, leguány a mnohé další. Na plážích hnízdí všechny čtyři druhy želv obývající Karibik.


Žralok citronový

25. prosince 2017 v 13:00 | siamotyran |  Žraloci
Tento velký modroun zavaltého těla ma světle žlutohnědé zbarvení bez nápadných znaků. Hlavu má širokou, mírně zploštělou. Lze jej snadno rozpoznat podle velkých hřbetních ploutví, které jsou přibližně stejné velikosti. Prsní ploutve jsou dlouhé, na zadních okrajích zakřivené dozadu. Nemá vyvinuty postranní kýly a na rozdíl od většiny modrounů nemá ani interdorsální hřeben. Jediný dalším zástupcem rodu je žralok srpoploutvý, rozšířený v indopacifické oblasti. Zadní okraje jeho prsních ploutví jsou ještě více zakřivené než u žraloka citronového a svým tvarem připomínají srp.


Žralok citronový se hojně vyskytuje v blízkosti tropických útesů, zvláště pokud jsou u nich porosty chaluh nebo mangrovníků. Je výborně přizpůsoben k pobytu v mělkých vodách s nízkým obsahem kyslíku, jaké se nalézají v bažinatých porostech mangrovníků nebo zarostlých zátokách, kde bývá nejčastěji pozorován. Jsou známy případy, kdy žralok citronový zaútočil na člověka, ale obecně je považován za málo agresivního, pokud není vyprovokován. Žralok citronový je aktivní v průběhu celého dne i noci.


Ve skupině ostrovů Bimini v Bahamském souostroví byla pozorována zvýšená aktivita za soumraku a rozbřesku, pravděpodobně v souvislosti se sháněním potravy. Jídelníček žraloka citronového se skládá z ryb, rejnoků, koryšů, kytarovců a měkkýsů. Některé populace podnikají pravděpodobně dlouhé migrace za potravou, protože v letních měsících se vyskytují v blízkosti písečných pláží a nad kontinentálním šelfem ve vodách značně vysokých zeměpisných šířek. Samice pohlavně dospívají, když dosáhnou délky okolo 2,4 metru. Páření probíhá na jaře a v létě, přibližně o rok později samice rodí 4-17 živých mláďat, dlouhých při narození kolem 60 centimetrů.


Jméno: česky - Žralok citronový
anglicky - Lemon shark
latinsky - Negaprion brevirostris
Areál rozšíření: západní Atlantik, Karibské moře, západní pobřeží Afriky, východní Pacifik
Délka: do 3,4 metru
Váha: až 190 kg
Riziko při setkání: není nebezpečný, pokud není vyprovokován
Potrava: Ryby, paryby, kytarovci, bezobratlí
Početnost populace: téměř ohrožený
Popsal: Poey, 1868

Kajmanské ostrovy

22. prosince 2017 v 14:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Na Kajmanských ostrovech nežijí Kajmani!


Místo: Karibik
Rozloha: 264 km² (220. na světě)
Počet obyvatel: 56 732
Hlavní město: George Town
Nejvyšší bod: The Bluff 43 m.n.m.
HDI: 0,983 (dle dat z roku 2008) 4. místo
Zřízení: zámořské území Velké Británie
Etnikum: mulati 40%, černoši 20%, 20% běloši, cizinci různých etických skupin
Náboženství: 83% křesťantví, 9% žádné, 7% ostatní, 0,7% nespecifikováno


Krátce z historie
- Zcela neosídlené Kajmanské ostrovy objevil během své 4. výpravy 10. května 1503 Kryštof Kolumbus
- Španěl pojmenoval místo Želví ostrovy, protože se jich na pobřeží vyskytovalo velké množství. Dnešní název se datuje do roku 1586, kdy si Francis Drake všiml dalších plazů na ostrově. Jak se však později ukázalo, jednalo se o leguány a nikoliv kajmany
- Až do druhé poloviny 17. století se se na Kajmanech málokdy kotvilo.
- Od roku 1670 patří Kajmanské ostrovy pod správu Britského impéria
- Po několika neůspěšných pokusech. se po většinou angličané, skotové a velšané usídli na ostrovech během 30. let 18. století
- Následně zde byli zavlečeni otroci, kteří již v 19. století tvořili větší polovinu obyvatelstva
- Zatímco Jamajka (kolonie K. ostrovů) vyhlásila nezávislost v roce 1962, Kajmanské ostrovy se rozhodly zůstat pod záštitou Velké Británie


Geografie a klima
Kajmanské ostrovy leží v oblasti Cayman Rise na severním okraji Kajmanského žlabu. Žlab je nejhlubším místem Karibského moře a klesá k 6 000 metrům pod mořskou hladinou. Ostrovy jsou tvořeny vápencem a dolomitem a nad mořskou hladinu se dostali během miocénu. Po celý rok (a dvě roční období) zde panuji vysoké teploty o průměru okolo 28 stupňů celsia.


Fauna

Jak již je zvykem, největší procento obratlovců vyskytujících se na ostrově tvoří ptáci. Těch se ma na ostrovech během roku vystřídat na 256 druhů. Větší polovina druhů patří mezi ohrožené druhy a devět jich bylo introdukováno. Na ostrovech se dříve vyskytoval endemický druh - drozd šedý, ale byl bohužel vyhuben. Nachází se zde největší populace lesňáčků kajmanských.


Větší štěstí, než drozd měl leguán modrý, vyskytující se pouze na Kajmanských ostrovech. Je to také jeden z nejdéle žjících ještěrů, které známe (může se dožít i 70 let) a v česku jej chová Pražská Zoo a Zoopark Zájezd. Dalším ještěrem žijicím vedle leguána modrého je leguán kubánský. Menší druhy plazů a obojživelníků tvoří - několik druhů žab, jako je rosnička kubánskách a menších plazů například leguánka měnivého a endemického druhu anolise.


Savce zde, stejně, jako i u ostatních karibských zemí reprezentují mořští tvorové - velryby, delfíni, kosatky nebo tuleňi a přímo na ostrovech kaloni. Introdukován byl zde (stejně jako na Bahamách, Kubě, Haiti nebo Dominikánské republice) aguti středoamerický, přirozeně se vyskytující zejména ve Střední a Jížní Americe.


Svatý Kryštof a Nevis

15. prosince 2017 v 13:00 | siamotyran

Místo: Karibik, Malé Antilly
Rozloha: 261, km² (221. na světě)
Počet obyvatel: 54 821 (2016)
Hlavní město: Basseterre
Nejvyšší bod: Liamuiga 1156 m.n.m.
HDI: 0,765 (dle dat z roku 2015) 74. místo
Zřízení: konstituční monarchie
Etnikum: afričané 92,7%, míšenci 2,2%
Náboženství: 82,4% křesťantví, 2,8% jiné, 5,2% žádné, 0,8% hinduismus, 0,3% islám, 1% rastafarianství


Krátce z historie
- Prvními osadlíky Svatého Kryštofa a Nevise byli zhruba před třemi tisíci lety Ciboneyové. Později je následovali Arawaci a Tainoiové
- V roce 1623 se na ostrovech usídlili britové a brzy po nich francouzi. Oba národy si ostrovy rozdělily.
- během následujících let se ostrovy pokoušeli dobýt také španělé
- koncem 18. století byl Svatý Kryšof a Nevis nejbohatším britským ostrovem v Karibiku zásluhou obchodování s cukrem
- Během koloniálního období zde bylo dovozeno velké množství otroků, kteří dnes tvoří drtivou většinu populace
- Svatý Kryštof a Nevis ohlasíl nezávislost v roce 1983 a je nejnovějším suverenním státem v obou Amerikách


Geografie
Ostrov Svatého Kryštofa je složen převážně z vulkanických kamenů, andezitu a dacitu. Celé souostroví je poměrně mladé a vzniklo během Miocénu před asi pěti milióny let. Nevis se začal formovat o něco později před zhruba 3,5 miliony let. Nejvyšší hora státu, Mount Liamuiga je stratovulkán, který byl naposled činný před asi 1 800 lety.


Fauna
Největší procento tvorů žijících na ostrovech Svatého Kryštofa a Nevis tvoří ptáci, jenž se zde může vyskytovat na 224 druhů. O poznání ménší procento tvoří plazi a obojživelníci. Na ostrovech lze narazit na dva druhy žab - hvízdalku Johnstonovu a ropuchu obrovskou. Co se plazů týče největtší zastoupení tu mají gekoni. Ti tvoří hlavní potravu pro monstseratského červího hada (patřícího do skupiny slepáků) nebo užovku s anglickým názvem Red Ballied Racer. Zbylé zástupce plazů tvoří ameie a anolisové.


Zajímavé zastoupení mají savci. Kromě chovných zvířat, jako jsou tuři, ovce, osli a jiných běžných tvorů obyvající Karibik (kaloni, netopýři, jeleni (na Sv. Kryštofu) a malé asijské promyky) se při zavlečení otroků z Afriky dostali na oba ostrovy i kočkadani zelení a rychle se tu zabydleli.


Dinosaurus Roku 2017 finále

9. prosince 2017 v 17:00 | siamotyran |  Dinosaurus Roku
Konec roku se nezadržitelně blíží a sním i finále ankety o dinosaura roku 2017. Do posledního kola nám postoupila pětice nejlepších. Chvíli panovala mírná panika, protože hlasovací účast nebyla příliš vysoká, ale naštěstí nakonec bylo hlasů dost :). Zatím to vypadá, že i po třetí se stane vítězem ankety masožravý teropod. Všichni finalisté žili v křídovém období. To znamená, že i třetí vítěz bude ze stejného období, jako předchozí dva vítězové (Nanuqsaurus, Dakotaraptor). Více zajímavostí přidám při vyhlášení celkového vítěze. A kdo jsou tedy finalisté ankety o Dinosaura roku 2017?

Australovenator





Diabloceratops



Graciliraptor



Wienhevenator


Austroraptor


Žralok tygří

4. prosince 2017 v 12:00 | siamotyran |  Žraloci
Tento velký, nebezpečný žralok znamená pro tropické vody to, co žralok bílý pro vody mírného pásma. Své jméno získal podle tmavých pruhů, které má na světle šedém hřbetě. Pruhy jsou zvláště patrné v mládí, u dospělých jedinců blednou, nebo se dokonce ztrácejí. Je pro něj charakteristický mohutný, sudovitý hrudník, poznenáhlu se zužující k bázi ocasu, velká a široká tlama a mohutný rypec. Neméně typické jsou i jeho silně pilovité zuby, připomínající svým tvarem kohoutí hřeben.


Ty mu spolu s obrovskou silou čelistí dovolují rvát obrovské kusy masa z kořisti, kterou se stávají právě tak mořské želvy jako lachtani, tuleni či kytovci. Je známá také jeho záliba v tak neobvyklé kořisti, jako jsou silně žahavé medůzy, trnuchy či mořští hadi. Jako jeden z mála žraloků je opravdovým mrchožroutem, který pozře vše, co přepadne přes palubu lodi - odpadky, dobytek, prasata, ovce, osly i lidi. Dospělý žralok tygří tráví svůj den na krajích útesů v hloubkách okolo 150 metrů. Vyjímku tvoří určitá část roku, kdy připlouvá i během dne do blízkosti pobřeží. Je obvykle aktivní v noci a po setmění připlouvá do lagun a k mělce položeným útesům, aby se nasytil. V některých oblastech migruje mezi skupinami ostrovů, kde hnízdí mořští ptáci, a loví mláďata, která se nad vodou učí létat.


V podstatě je žralok tygří poměrně líný, ale dovede při lovu vyvinout značnou rychlost. Potápěči by na to neměli zapomínat a při vzácných setkáních s ním by se měli zachovat opatrně. Pokud se s ním při potápění setkáte, opusťte raději bez spěchu vodu a po celou dobu ho mějte dobře na očích. Podle statistik International Shark Attack File má na svědomí asi 19 % všech fatálních útoků na člověka, což je více než u kteréhokoliv jiného druhu žraloka kromě žraloka bílého. Žralok tygří je jediným ovovviviparném (vejcoživorodý) druhem ze všech modrounů. Po roční březosti klade 10-82 vaječných pouzder, ze kterých se bezprostředně poté líhnou 50-75 cm dlouhá mláďata. Dospívají ve věku mezi 4-6 lety a dožívají se snad až padesáti let. Podle nalezených pozůstatků můžeme usuzovat, že žralok tygří brázdí tropické vody již přes 50 milionů let.


Jméno:Česky-Žralok tygří
Anglicky-Tiger Shark
Latinsky-Galeocerdo cuvier
Areál rozšíření: tropické vody celého světa
Délka: do 6 metrů. ve vzácných případech přes 7 metrů
Váha: Většinou okolo 500 kilogramů, vzácně až 900 kilo
Riziko při setkání: je nebezpečný
Potrava: Ryby, paryby, mořští savci, bezobratlí, odpadky
Početnost populace: téměř ohrožen
Popsal: Péron a Lesueur, 1822

Niue

1. prosince 2017 v 14:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Hle, kokos!

Místo: Tichý oceán
Rozloha: 261,46 km² (222. na světě)
Počet obyvatel: 1624 (2016)
Hlavní město: Alofi
Nejvyšší bod: nepojmenované místo 68 m.n.m.
HDI: 0,794 (dle dat z roku 2008) 129. místo
Zřízení: nezávislý stát přidružený k Novému Zélandu.
Etnikum: Niueáné 67%, částeční niueáné 13%, ostatní (evropané, asiaté, jiní obyvatelé pacifiku) 20%
Náboženství: 92% křesťantví, 6% jiné, 2% žádné


Krátce z historie
- Polynésané a Samoané poprvé osídlili ostrovy zhruba v desátém století našeho letopočtu. Další obyvatelé dorazily z Tongy během 16. století
- Roku 1774 byl ostrov zaznamenán Jamesem Cookem, který ho pojmenoval kvůli nepřátelským obyvatelům "Divošský ostrov"
- Tento název zůstal nezměnen docela dlouho dobu. Poté se ostrovům začalo říkat Niuen, což znamená něco ve smyslu uzřít kokos
- Roku 1900 se stal Niue britským územím a o rok později byl prohlášen ostrovním teritoriem Nového Zélandu.
- V roce 2014 ostrovy těžce poničil cyklón Heta


Geografie a klima
Niue je velký, zdvižený korálový atol, ležící východně od Tongy. Kromě ostrova patří Niue také tři exkluzivní ekonomické zóny nazvané Beveridžský útes, Antiopský útes a útes Haran. Terén ostrova tvoří z velké části vápenec. Na ostrově můžete dokonce najít několik vápencových jeskyní. Panuje zde tropické klima a vysoké teploty v průměru kolem 25ˇstupňů a ani během období dešťů obyvkle neklesají pod dvacet.



Fauna
Niue navštěvuje mnoho druhů ptáků. V minulosti zde žili i endemické druhy ku příkladu nočních kvakošů, ale ti vymřeli už před zhruba 5 000 lety. Ve vápencových jeskyních můžeme narazit na pacifické kaloně. Pouze ve vodách nedaleko ostrova lze narazit na mořského hada Katualiho, jednoho z nejjedovatějších tvorů na této planetě.