Kladivoun křídlohlavý

Pondělí v 12:00 | siamotyran |  Žraloci
Kladivoun křídlohlavý patří k menším druhům kladivounů. První hřbetní ploutev má značně velkou, druhá je posazena až za ploutví řitní. Tělo má svrchu šedé až hnědé, na bocích přechází toto zbarvení postupně v bělavou barvu břicha. Na těle ani na ploutvích nemá žádné nápadné barevné znaky.


Kladivoun křídlohlavý je snadno rozpoznatelný podle značně rozšířené hlavy, která svým tvarem připomíná nosné plochy letadla. Rozpětí mezi očima může činit až polovinu celkové délky těla. Oči jsou umístěné až na samém kraji hlavy, což kladivounovi umožnuje vidět dokonale stereoskopicky. Nozdry jsou umístěné v blízkosti středu hlavy, ale nasální rýhy zaujímají téměř celou šířku. Takové rozpětí nasálních rýh dovoluje kladivounovi prozkoumat značně velký úsek vodního sloupce a může mít značný význam i v detekování a lokalizaci zdroje čichových podnětů. Také elektroreceptivní ampule Lorenziniho orgánu a mechanoreceptivní buňky postranní čáry mají na hlavě své pokračování. To má jistě svůj význam při vyhledávání a lokalizace kořisti, kterou tvoří kupříkladu krabi, krevety, hlavonožci a drobné ryby zahrabané v sedimentu na mořském dně.


O životě kladivouna je známo zatím jen velmi málo. Žije v Indickém oceánu podél pobřeží jížní Asie a v okolí ostrovů v západním Pacifiku. V mělkých tropických vodách kontinentálních a ostrovních šelfů je celkem hojný. V jihovýchodní Asii je komerčně využíván, ale vzhledem k tomu, že jeho tělo má vysoký přirozený obsah rtuti, není nabízen na všech trzích. Kvůli nárustu lovu byl kladivoun křídlohlavý zapsán spolu se žralokem obrovským v roce 2016 na seznam ohrožených druhů. Samice pohlavně dospívají po dosažení délky okolo jednoho metru. Páří se na jaře a přibližně po roční březosti rodí 6 až 20 mláďat dlouhých 32-45 centimetrů.


Jméno: česky - Kladivou křídlohlavý
anglicky - Winghead shark
latinsky - Eusphyra biochii
Areál rozšíření: Indický oceán, západní Pacifik
Délka: Do 1,5 metru (rekord 186 cm)
Váha: do 40 kilogramů
Riziko při setkání: není nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: ohrožený
Popsal: Cuvier,1816
 

Severní Mariany

11. května 2018 v 14:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Místo: Tichý oceán
Rozloha: 464 km²
Počet obyvatel: 53 467 (2016)
Hlavní město: Saipan
Nejvyšší bod: Mount Agrihan 965 m.n.m.
HDI: 0,875 (2009)
Zřízení: Commonwealth politická unie s USA
Etnikum: 35,3% Filipínci, 23,9% Čamorové, 12,7% míšenci, 6,8% Číňané, 4,6% Karolinianci, 4,2% Korejci, 2,3% Chuukesové, 2,2% Palauané, 2,1% běloši, 5,9% ostatní
Náboženství: 82% křesťanství, 10,6% Budhismus, 5,3% lidová náboženství, 1,2% ostatní, 1% Islám, Hinduismus, Judaismus, neznámé


Krátce z historie
- První lidé začali Severní Mariány osídlovat mezi 4. a 2. stoletím př. n. l. Po setkání se Španěly se domorodcům začalo říkat Čamorové
- Prvním Evropanem, který spatřil ostrovy, byl Fernão de Magalhães na své cestě kolem světa 6. března 1521
- V roce 1667 Španělsko prohlásilo souostroví za svou kolonii, která se jmenovala Španělská Východní Indie
- Většina původních obyvatel zemřela na nemoci zavlečené Evropani. Španělé proto musel dovezt na ostrovy Filipínci a Karolínce, aby zvýšili počet obyvatel
- Španělská nadvláda trvala až do Španělsko-americké války (1898)
- Po porážce Španělska anektovaly USA ostrov Guam, Severní Mariany byly prodány Německu, které je začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea
- Po 1. světové válce přešla správa Severních Marian pod správu Japonska, po 2. světové válce pod Poručenské území Tichomořské ostrovy


Geografie a klima
Severní Mariány jsou spolu s ostrovem Guam součástí souostroví Mariany. Jižní ostrovy jsou tvořeny vápencovými terasami lemovanými korálovým útesy. Severní ostrovy jsou vulkanické s aktivními sopkami na včetně Anatahanu, Agriganu a Paganu. Sopka Agrigan dosahuje 965 m a je tak nejvyšší horou souostroví.

Severní Mariany mají přímořské tropické klima ovlivňované sezónními severovýchodními pasáty s malými teplotními výkyvy v průběhu roku. Období sucha trvá od prosince do června. Období dešťů trvá od července do listopadu a může zahrnovat tajfuny.


Fauna
Jelikož se Severní Mariany skládají z celé řady menších ostrůvků, není zde pozemský život pestrý jako na jiných ostrovech. Jediným divokým savcem je kaloň mariánský, jehož stavy se kvůli deforestaci stále snižují. Zbytek tvoří zejména ptáci. Ať už fregatky, kormoráni či krahujci, káně nebo místní vrána guamská.


Palau

27. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Palau se přidala ke koalici zemí ve Válce proti teroru, a to i přesto, že nemá armádu


Místo: Tichý oceán
Rozloha: 459 km²
Počet obyvatel: 21 503 (2016)
Hlavní město: Ngerulmud
Nejvyšší bod: Mount Ngerchelchuus 262 m.n.m.
HDI: 0,788 60. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 73% Palauané, 21,7% Asiaté, 2% Karolínci, 1,2% Bílí/Evropani, 2,1% ostatní
Náboženství: 87,1% křesťanství, 5,7% Modekngel, 3% islám, 4,2% ostatní/žádné/nespecifikováno


Krátce z historie

- První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie
- Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543
- Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci
- První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson
- Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly
- Španělé po svojí porážce ve Španělsko-americké válce prodali Palau s většinou Karolín v červnu 1899 Německu
- Od 17. prosince 1920 bylo Palau součástí mandátního území Tichomořských ostrovů, které do správy Japonského císařství svěřila Společnost národů
- Po skončení 2. světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau a byli svěřeny do správy USA
- Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím OSN ve správě USA
- 1. října 1994 se Palauská republika stala plně samostatným státem


Geografie a klima

Palau je skupinou 26 ostrovů a asi 300 ostrůvků, z nichž všechny kromě 6 leží uvnitř rozsáhlé laguny uzavřené bariérovým útesem. Jsou nejzápadnější ze šesti hlavních ostrovních skupin, tvořících souostroví Karolíny. Z celé skupiny je obydleno pouze 11 ostrovů, z nichž největší je Babeldaob. K dalším důležitým ostrovům náleží Angaur, Koror, na němž žijí dvě třetiny palauského obyvatelstva, a Peleliu. Jihozápadně od ostrova Kororu se ve stejnojmenném státě rozkládá skupina asi 300 neobydlených ostrůvků zvaná Rock Islands (světové přírodní dědictví UNESCO). Asi 600 km jižně od ostrova Angaur se rozkládá izolovaná skupina Jihozápadních ostrovů, které jsou také součástí Palauské republiky. V Palau panují po celý rok vysoké teploty kolem 24 až 31 stupňů celsia. V průběhu celého roku také panují monzunové deště.


Fauna

Palau se dělí na množství malých roztříštěných ostrovů, takže suchozemská fauna není příliš rozšířená. Kromě kaloňů, domácích a užitkových zvířat žije v Palau ze savčí skupiny pouze makak jávský. Endemické tvory tvoří s drtivé většini bezobratlí. Kromě nich, lze ovšem narazit i na řadu endemických druhů ptaků. Například: kruhoočko palauské a temné, výreček lelkovitý, lelek palauský či národní pták Palau holub angaurský.

 


Žralok lagunový

23. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Žraloci
Žralok lagunový nesmí být zaměňován s větším a štíhlejším oceánským žralokem dlouhoploutvým, kterého připomíná bilými konci ploutví. Je to pomalý, poměrně štíhlý, šedě zbarvený modroun s nápadnými bílými skvrnami na koncích hřbetní a ocasní ploutve.


Žralok lagunový dorůstá střední velikosti, má hrotité zuby s hladkými okraji, opatřené po stranách s malými výběžky. Na rozdíl od většiny modrounů není žralok lagunový zdatným lovcem v otevřených vodách. Svoji kořist hledá převážně na dně, přičemž s výhodou využívá své stavby zubů a širokého, krátkého rypce k pronásledování kořisti v trhlinách útěsů, odkud mu nemůže uprchnout. Podobně jako většina útesových žraloků slouží i on jako potrava pro větší druhy žraloků i pro velké kanice.

Žralok lagunový žije v blízkosti pobřeží v hloubkách od 8 do 40 metrů. Během dne ho lze při šnorchlování a potápění zastihnout téměř jistotou, jak odpočívá v jeskyních, zvláště na Havaji a Galapágách. Někdy bývá k zastižení i pod skalními nebo korálovými převisy. Aktivní je převážně v noci a při pomalém přílivu. Snadno si zvyká na hluk člunů a bývá přitahován k lovcům s harpunami. Přítomnost potápěčů ho vzrušuje, takže ze zvědavosti obvykle připlouvá do bezprostřední blízkosti. Ačkoliv není nijak agresivní, již mnoho nerozvážných potápěčů přišlo o ruku nebo o prst, když se ho snažili krmit rybami nebo olihněmi.


Žralok lagunový je viviparní a v jednom vrhu mívá 1-5 mláďat. Ta se rodí po poměrně krátké březosti, trvající nejméně pět měsíců. Mláďata jsou při narození dlouhá 50-60 centimetrů. Lidé loví žraloka lagunového pro maso a tuk, sloužící k přípravě pokrmů. Jako u jediného ze žraloků však jeho tkáně obsahují ciguateratoxin, který může způsobit otravy s gasterointestinálními a neurologickými symptomy. Žralok lagunový se dožívá průměrně 14 až 19 let, vzácně i přes 20 let.


Jméno: česky - Žralok lagunový
anglicky - Whitetip reef shark
latinsky - Triaenodon obesus
Areál rozšíření: Rudé moře, Indický oceán, centrální a východní Pacifik
Délka: Do 2,2 metru
Váha: do 40 kilogramů
Riziko při setkání: může být nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: téměř ohrožený
Popsal: Rüppell,1837

Seychely

13. dubna 2018 v 12:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Indický oceán
Rozloha: 459 km² (207. na světě)
Počet obyvatel: 94 228 (2016)
Hlavní město: Victoria
Nejvyšší bod: Morne Seychellois 905 m.n.m.
HDI: 0,782 63. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 93% Seychelští Kreolové, 3% Britové, 1,8% Francouzi, 0,4% Číňané, 0,4% Indové, 1,2% ostatní
Náboženství: 89,2% křesťanství, 2,4% hinduismus, 1,6% islám, 1,1% jiné nekřesťanské, 0,9% bez náboženství, 4,8% neuvedli


Krátce z historie
- ostrovy byly známy již ve středověku arabským kupcům a na počátku 16. století zde jako první Evropané přistáli Portugalci
- V březnu 1608 zakotvila během bouře posádka lodi Ascenion English East India Company na Seychelách. Námořnící byli překvapení množstvím surovin a sladké vody. Posádka informovala o ostrově, ale Velká Británie neměla o další průzkum zájem
- Teprve v polovině 18. století zde Francie zřídila kolonii, nazvanou podle tehdejšího ministra financí Jeana Moreaua de Séchelles
- Britové se zmocnili Seychel za napoleonských válek a do jejich držení ostrovy přešly Pařížským mírem roku 1814.
- Ostrovy byly dlouho spravovány z Mauricia a teprve v roce 1903 vyčleněny jako samostatná kolonie
- Roku 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů


Geografie a klima

Seychelská republika se rozkládá jižně od rovníku na 115 malých ostrovech, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100 krát 800 km severovýchodně od Madagaskaru. Ostrovy jsou dvojího druhu - vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy, představují ploché korálové atoly (Amiranty, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabry). Obydleno je 33 ostrovů, přičemž 4/5 obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádají vodní zdroje pitné vody, žijí pouze 2 % seychelského obyvatelstva.


Seychely se těší poměrně stálému tropickému podnebí s průměrnými denními teplotami mezi 24 a 30 °C a hojnému množství srážek (průměrné roční úhrny činí kolem 3 000 mm). Nejtepleji bývá v březnu až dubnu, relativně nejchladnějším obdobím roku je pak léto od července do srpna. Seychelská vláda vynakládá velké úsilí na uchování místní přírody; 42 % rozlohy země pokrývají národní parky a přírodní rezervace.


Fauna a flóra

Ostrovy (zvláště Vnitřní) jsou dosud z části pokryty hustým tropickým lesem a pro svou odlehlost od pevniny jsou domovem mnoha endemických živočichů a rostlin. Vědecká studie, vypracovaná v 90. letech, udává jako endemické "přinejmenším" 75 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů ptáků, 3 druhy savců, 30 druhů obojživelníků a plazů a několik stovek druhů bezobratlých. V tomto směru vyniká zejména atol Aldabra, na němž žije největší světová populace obřích želv (150 až 180 tisíc jedinců), a který byl roku 1982 prohlášen za světové přírodní dědictví UNESCO.


Seychely jsou živoucím muzeem přírodní historie a útočištěm pro některé z nejvzácnějších druhů flóry a fauny na celé Zemi. Kokosový ořech Coco de Mer je snad nejznámější zástupce seychelské flóry. Je největším semenem v rostlinné říši. Roste na jediném místě na světě - v údolí Valee de Mai na ostrově Praslin. Roste zde na 5000 kusů stromů.


Morney Seychellois National Park

(Pojmenovaný po nejvyšším bodě ostrova) Je největším Národním Parkem Seychel a pokrývá asi 20% povrchu největšího ostrova Mahé. Oblast má delku zhruba deset kilometrů a šířku mezi dvěma až čtyřmi kilometry. Vyskytují se zde endemické druhy ptactva jako seychelský modrý holub nebo poštolka seychelská


Praslin National Park

Druhý Národní Park se nachází na ostrově Praslin je důležitou oblastí pro ochranu ptactva. Roste zde šest endemických druhů palem a zahrnuje mnoho potoků a vodopádů. Stejně jako v prvním zmíněném parku zde žijí endemické druhy ptáků jako modří holubi, poštulky, salanga seychelská, ale i několik druhů gekonů, žab a hadů. Roste zde také populace místních kaloňů.


Curaçao

30. března 2018 v 12:00 | siamotyran
Místo: Karibik, Malé Antilly
Rozloha: 444 km² (208. na světě)
Počet obyvatel: 160 337 (2017)
Hlavní město: Willemstad
Nejvyšší bod: Sint Christoffelberg 375 m.n.m.
HDI: 0,811
Zřízení: autonomní země Nizozemského království
Etnikum: ?% afroameričani, 4,4% Nizozemci, ?% Francouzi, latino-američané...
Náboženství: 89,5% křesťanství, žádné 6%, ostatní - židé, hinduisté, muslimové ... 3,8%, nespecifikováno 0,6%


Krátce z historie
- Holandští židé dorazili na ostrov v polovině 17 století. Původní obyvatelé - Aravaci už žili v Curaçao po několik století
- hlavním bussinesem v 17. a 18. století byl prodej otroků. Mezi roky 1662 a 1669 zakotvily na ostrově lodě se zhruba 24 tisíci otroky
- Holanďané potlačili vzpouru otroků v roce 1795
- Britové na počátku 19. století dobyli Curaçao, ale na základě Pařížské smlouvy jej vrátili Nizozemsku v roce 1816
- Roku 1863 bylo v Curaçao zrušeno otroctví. Někteří bývalí otroci emigrovali na Kubu, ale většina zůstala na ostrově
- Během 80. a 90. let 20. století zmizela z Curaçao většina židů. Mnoho jich zemřelo stářím, jiní emigrovali především do USA
- V roce 1929 zaútočil venezuelský rebel Rafael Simón Urbia na Fort Amsterdam s 250 spolubojovníky, ukradli cennosti a zajali guvernéra ostrova. Od té doby je permanentně na pobřeží Curaçao nizozemské námořnictvo


Geografie a klima
Curaçao stejně jako zbytek tzv. ABC ostrovů a Trinidadu a Tobaga leží na kontinentálním šelfu Jižní Ameriky. Nejvyšším bodem je Sint Christoffelberg s 375 metry.

Ostrov má tropické savanské klima se suchým obdobím mezi lednem a zářím a potom krátké deštivé období mezi říjnem a prosincem. Teploty jsou poměrně stabilní po celý rok, pouze s menšími výkyvy. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou 26,5 stupňů Celsia. Nejtepleji je pak v září, průměrně 28,9 stupňů Celsia. Roční průměrné maximum je 31,2 a minimum 25,3 stupňů Celsia.


Fauna a flóra

Ostrovní flora se liší od typické na tropických ostrovech. Jsou běžné křovinaté porosty s různými druhy kaktusů.

Curaçao je největší z ABC ostrovů (ostrovy severo západně od Venezuely) a má i největší zastoupení savců. Vyskytuje se zde několik druhů hlodavců od polních myší po malé králíky. Dříve žili v Curaçao i kapybary, ale ty vymřely ještě před příchodem člověka na ostrov. Asi nejvýraznějším savcem v Curaçao je jelenec běloocasý. Tento sudokopytník je chráněným druhem a na ostrově jich žije asi 200. Podobně jako na jiných ostrovech v Karibiku, i zde lze spatři leguány, anolise a gekony a menší druhy hadů.



Žralok karibský

26. března 2018 v 11:00 | siamotyran |  Žraloci
Žralok karibský ma vršek těla zbarvený šedě, na bocích přechází šedá barva plynule v bílé zbarvení břicha. Podobně jako ostatní zástupci rodu Rhizoprionodon má i tento malý žralok štíhlé tělo s dlouhým, parabolickým rypcem a poměrně velkýma očima, umístěnýma nad špičkou tlamy. Boky má někdy posety bílými skvrnami a také okraje jeho ploutví jsou bílé. První hřbetní ploutev je mnohem větší než druhá, prsní ploutve a malé břišní ploutve jsou poměrně krátké.

V současné době se rozeznává v rodu Rhizoprionodon šest nebo sedm druhů. Ačkoliv jsou jejich příbuzenský vztahy stále ve stádiu výzkumů, zdá se, že se jejich aréaly rozšíření v tropických a subtropických vodách u většiny druhů nepřekrývají. Žralok karibský je značné podobný atlantskému žraloku kanadskému, který se vyskytuje v oblasti Mexického zálivu a podél atlanstského pobřeží Severní Ameriky. Od žraloka karibského se liší rozdílným početem obratlů. Žralok karibský je hojným obyvatelem mělkých pobřežních vod podél kontinentálních a ostrovních šelfů. Dává přednost porostům chaluh, korálovým útesům a je do značné míry odolný vůči snížené salinitě vody v ústí řek. Byl však chycen i v hloubkách přesahujících 500 metrů.

Ačkoliv je hojný, potápěči ho mohou pozorovat jen zřídka, protože je plachý a přítomnosti člověka se vyhýbá. Živí se různými druhy malých ryb a bezobratlích živočichů, jako jsou měkkýši a krevety. Sám je pak častou kořistí velkých druhů žraloků. Doba březosti trvá 10-11 měsíců, v jednom vrhu bývá 2-6 mláďat dlouhých okolo tří centimetrů. Mláďata se rodí na jaře a v časném létě. Žralok karibský je loven místními i komerčními rybáří pro maso i na výrobu rybí moučky.


Jméno: česky - Žralok karibský
anglicky - Caribbean sharpnose shark
latinsky - Rhizoprionodon porosus
Areál rozšíření: Západní Atlantik od Baham po Uruguay
Délka: 1 metr
Váha: několik kilogramů
Riziko při setkání: není nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: hojný
Popsal: Poey 1861

Antigua a Barbuda

16. března 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Karibik, Malé Antilly
Rozloha: 442 km² (209. na světě)
Počet obyvatel: 100 9631 (2016)
Hlavní město: Sr. John's
Nejvyšší bod: Mount Obama 402 m.n.m.
HDI: 0,783 (58. na světě 2015)
Zřízení: konstituční monarchie
Etnikum: 89% černoši, 4,4% mulati, 2,4% běloši, 2,5% ostatní
Náboženství: 77% křesťanství, ostatní ? %



Krátce z historie

- Lidé doby kamenné se dostali na Antiguu z Jižní Ameriky asi před 4000 lety
- Když v roce 1493 objevil Antiguu Kryštof Kolumbus, byl prvním bělochem, kterého kdy domorodí Arawakové viděli
- V roce 1620 ostrov zabrali Španělé, ale už v roce 1632 ho obsadili Britové a po krátkém období francouzské okupace zde bylo ustanoveno v roce 1667 britské panství
- Otroctví, využívané k pěstováním cukrové třtiny, bylo zrušeno v roce 1834
- V únoru 1967 získala vnitřní autonomii jako přidružený stát Velké Británie a 1. 11. 1981 vyhlásila nezávislost pod názvem Antigua a Barbuda
- V roce 2017 byl ostrov Barbuda v důsledku Hurikánu Irma značně poničen, veškeré obyvatelstvo bylo evakuováno


Geografie a klima

Antigua a Barbuda se rozprostírá na třech ostrovech, největším Antigue, 100 km vzdálené Barbudě a neobydleném skalnatém ostrově Redonda. Na severu ostrova Antigua se do výšky 100 m n. m. zvedá silně rozčleněná vápencová tabule a na jihu zbytek denudované sopky. Zarovnaný povrch Barbudy utvářejí korálové vápence. Do 300 m n. m. se zvedající skály ostrova Redonda mají sopečný původ.

Antigua je největším ze Závětrných ostrovů. Ostrovy mají teplé, tropické klima s vyrovnanými teplotami (okolo 27 stupňů Celsia) po celý rok


Fauna a flóra

Jelikož v průběhu kolonizace došlo k téměř kompletnímu vymýcení zdejších lesů, spatříte pozůstatky původní živočišné říše jen na jihu Antiguy. Typickým zvířetem je mangusta, malá promykovitá šelma, dovezená v minulosti z důvodů redukce krys. Z dalších savců se nejhojněji vyskytují netopýři, kozy a osli.

Země oplývá především ptáky, zejména hnědými pelikány, fregatkami a celou škálou tropických druhů. V okolním moři jsou mimo přehršlí pestrobarevných ryb k vidění barakudy, želvy, rejnoci a také některé druhy kytovců a žraloků.


Ostrovy jsou vesměs pokryty suchomilnými křovinami a trávami, daří se ananasům a banánům, naleznete tu kokosové palmy, chlebovníky, agáve nebo aloe.

Na ostrovech Antigua a Barbuda (a Redonda) žije sedm endemických druhů, z toho šest druhů plazů: Anolis Leachův, Wattsův a Redondův, Ameiva Griswoldova, gekon - Sphaerodactylus elegantulus a kriticky ohrožená štíhlovka Antiguánská. Sedmým endemickým druhem je lesňáček Barbudský.


Barbados

9. března 2018 v 13:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Karibik, Malé Antilly
Rozloha: 439 km² (210. na světě)
Počet obyvatel: 277 821 (2010)
Hlavní město: Bridgetowon
Nejvyšší bod: Mount Hillaby 337 m.n.m.
HDI: 0,795 (54. na světě 2015)
Zřízení: konstituční monarchie
Etnikum: 90,4% černoši, 4,1% mulati, 3,7% běloši, 1,3% indové, 0,4% ostatní, nespecifikováno
Náboženství: 74,6% křesťanství, 4,8% ostatní, 20,8% žádné/neuvedeno


Krátce z historie
- Před připlutím Evropanů obývali Barbados Indiáni, Aravaci a Karibové
- Ostrov byl objeven Portugalci v roce 1536 a své jméno dostal zřejmě podle dlouhých liján fíkovníků, které vypadají jako vousy
- Na konci 16. a začátku 17. století krátce ovládali ostrov Španělé a Portugalci. Aravaci prchli na sousední ostrovy. Obě velmoci poté ostrov opustili
- První britská loď zakotvila na Barbadosu 14. května 1625. První osada zde vyrostla 17. února 1627 a skládala se z 80 osadníků a deseti dělníků
- Barbadoský parlament (House of Assembly, zřízen roku 1639) je třetí nejstarší na západní polokouli
- V roce 1780 ostrov zasáhl a strašlivě zpustošil Velký hurikán, zahynulo 4500 obyvatel
- O 74 let později zabila cholera na Barbadosu 20 tisíc obyvatel
- Roku 1961 získal Barbados vnitřní autonomii a 30. 11. 1966 nezávislost


Geografie a klima
Barbados je nejvýchodnější ostrov Malých Antil. Ostrov je poměrně rovinný v porovnání se západními sousedy. Většinu ostrova tvoří nížiny, v jeho vnitrozemí se nachází několik vyvýšených oblastí. Nejvyšší bod na ostrově je vrchol Mount Hillaby ve farnosti Saint Andrew (různé zdroje udávají 336-340 m n. m.) Původ ostrova je nevulkanický, vznikl nadzvednutím mořského dna v důsledku podsouvání Jihoamerické desky pod Karibskou. Mimo skalnaté jádro, které geologicky navazuje na Trinidad, tvoří hlavní horninu vápenec vzniklý činností korálů.


Klima ostrova je tropické, pasáty udržují relativně mírné teploty nad ostrovem. Období dešťů spadá do období června až listopadu, období sucha na zbytek roku. Celkové roční srážky činí 1000-2300 mm. Teplota v období sucha tj. od prosince do května zastupuje hodnoty mezi 21 až 31 °C. Mezi měsíci červen a listopad je to od 23 až 30 °C. Podle Köppenovy klasifikace podnebí spadá Barbados do tropického monsunového klimatu. Přirozený pokryv tvoří tropický deštný les a mangrovníkové porosty, ty však byly ve velké většině území vymýceny a z velké části nahrazeny plantážemi cukrové třtiny a pastvinami. Zalesněno je 12 % plochy ostrova, za původní les lze však považovat pouze asi 20 ha porostu.


Fauna
Fauna Barbadosu je méně rozmanitá něž na jiných karibských ostrovech. Zánik přirozeného prostředí, zavlečená zvířata a nárust obyvatel zapříčinil, že zdejší tvorové se museli přizpůsobit pokud chtěli na Barbadosu přežít. Barbados je mladší než většina ostrovů v Malých Antilách, a proto zde začali ptáci migrovat teprve nedávno.


Drtivá většina savců byla na Barbados introdukována. Nejčastějšími příklady mohou být myši, potkani, polní zajíc, promyka mungo nebo kočkodan zelený. Prasata dovezená Portugalci v roce 1563 jako zdroj potravy časem zdivočela, ale poté, co byl ostrov osídlen Brity byla vyhubena.


Na Barbadosu žil v 20. století vyhubený barabadoský mýval. Ten byl považován za endemický druh, i když není jisté, zda nebyl na ostrov dovlečen v minulosti indiány. Jedinými původními savci na ostrově tak zůstali netopýři. Leguán zelený se vyskytoval na Barbadosu než byl z ostrova vystrnaděn. Běžně zde můžeme narazit na endemický druh anolise a gekona domácího. Vzácněji pak na druhy plazů tegu a teju. Celkem běžná je zde želva uhlířska, která však jako mnoho jiných zvířat byla na Barbados uměle introdukována.


V minulém století byl vyhuben místní užovkovitý Liophis grass snake. Hlavní příčinou bylo zavlečení promyk, jeho predátorů. Kromě dalšího druhu užovky žije na Barbadosu také nejmenší had na světě, slepan - Barbados threadsnake dosahující délky jen deseti centimetrů. Ropucha obrovská a Johnstone's whistling frog zastupují na Barbadosu obojživelníky. Ropucha byla na ostrov zavlečena kvůli likvidaci hmyzu, jenž ničil zdejší cukrovou třtinu. Jako na mnoha jiných místech, se ale v určitých oblastech ropuchy přemnožily.


Divoká forma živorodky duhové pochází z Barbadosu, Trinidadu a Jížní Ameriky. Ve sladkých jezerech Barbadosu můžeme v hojných počtech natrefit na tlamouna mosambického určeného k akvakultuře.

Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy

2. března 2018 v 12:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Indický oceán
Rozloha: 412 km² (211. na světě)
Počet obyvatel: 0 (2016)
Hlavní město: /
Nejvyšší bod: Mawson Peak 2746 m.n.m.
HDI: /
Zřízení: území spravované Austrálií
Etnikum: /
Náboženství: /


Krátce z historie

- Heardův ostrov byl poprvé navštíven až v polovině 19. století
- Jako první jej pravděpodobně spatřil Peter Kamp 27. listopadu 1833
- 25. listopadu 1853 ostrov uviděl americký lovec tuleňů John Heard při cestě z Bostonu do Melbourne. Ostrov po něm byl následně pojmenován
- Krátce poté, 4. ledna 1854, objevil kapitán William McDonald McDonaldovy ostrovy v blízkosti Heardova ostrova
- Na ostrovech nikdo nepřistál až do března roku 1855, kdy se na něm vylodili lovci tuleňů vedení kapitánem Erasmem Darwinem Rogersem
- V období od 1855 do 1880 zde žilo ve velmi drsných podmínkách několik desítek lovců tuleňů (jednu dobu až 200 na jednou)
- Do roku 1880 však byla značná část populace tuleňů vyhubena, a lovci proto ostrov opustili
- První přistání na McDonaldových ostrovech bylo zaznamenáno 12. února 1972, kdy zde vědci Grahame Budd a Hugh Thelander přistáli s helikoptérou
- Zatím poslední expedice zamířila na ostrovy 23. března 2016


Geografie a klima

Heardův ostrov
Heardův ostrov je pustý, hornatý a pokrytý ledovci. Jeho dominantou je aktivní vulkán Mawson Peak, který je součástí masivu Big Ben. Tento vulkán je nejvyšší horou Austrálie - jeho výška činí 2 745 metrů, tedy o 527 metrů více než výška Mount Kosciuszka. Druhá z obou aktivních sopek je na McDonaldově ostrově. Poté co byla 75 000 let v klidu, začala v roce 1992 soptit. K dosud poslední erupci došlo 10. srpna 2005.


McDonaldovy ostrovy
McDonaldovy ostrovy jsou skalnaté a malé a nacházejí se 44 km západně od Heardova ostrova. Ostrovy jsou tři: McDonaldův ostrov (230 m vysoký), ostrov Flat (55 m vysoký) a ostrov Mayers Rock (170 m vysoký).Jejich celková plocha je 2,5 km². Ostrovy jsou vrcholky podmořského hřbetu Kerguelen. Zhruba 10 km severně od Heardova ostrova leží malá skupina ostrůvků a skal, jejichž rozloha činí dohromady přibližně 1,1 km². Jsou to ostrovy: Shag Islet, Sail Rock, Morgan Island a Black Rock.

Na Heardově ostrově ani na McDonaldových ostrovech není žádný přístav. Ostrovy mají antarktické klima se stálými teplotami po většinu roku. Průměrné letní teploty se pohybují od 3,7 do 5,2° C . V zimě bývají tyto hodnoty zhruba o pět stupňů nizší. Déšť či sníh padá ve třech ze čtyř dnů.


Fauna
I přes značné drancování během 19. století zůstaly ostrovy téměř netknuté. To oceňuje mimo jiné UNESCO. Pokud odhlédneme od mořské fauny, která tvoří jednoznačně největší procento tvorů obývajících okolí Heardova a McDonaldových ostrovů žije několik druhů i částečně na souši. Jsou to především lachtani a tuleni například: Tuleň leopardí, Weddellův, lachtan antarktický či rypouš sloní.


Ostrovy navštěvují také tučníči a čtyři z šesti druhů zde dokonce hnízdí (tučňák patagonský, skalní, žlutorohý a oslí). Tuto nevlídnou krajinu navštěvují a hnízdí i jiné druhy ptáků: buřňáci, albatrosi, racci a jiní. Na tomto místě žijí dva endemické poddruhy. Jedním z nich je kormorán z Heardova ostrova a druhým druh štítonose černozobého.


Kam dál