Man

14. září 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Místo: Irské moře
Rozloha: 572 km²
Počet obyvatel: 83 314 (2016)
Hlavní město: Douglas
Nejvyšší bod: Snaefell 621 m.n.m.
HDI: 0,950 (35. místo v roce 2008)
Zřízení: britské korunní závislé území
Etnikum: 49,8% obyvatelé narození na ostrově Man, 40% Britové, 5% Evropani, 5% ostatní
Náboženství: /


Krátce z historie
- Ostrov Man vznikl teprve před 8500 lety a podle fosilních nálezů byl obydlen již během Doby Bronzové
- Vikingové osídlily ostrov v 8. století našeho letopočtu
- V roce 1079 vytvořil Godred Covan Království Mann a Ostrovů, jenž existovalo do roku 1164
- Roku 1265 se zmocnil ostrova Skotský král Alexandr III. Skoti se pak přetahovali o ostrov s Angličany až do roku 1399, kdy ostrov definitivně přešel do vlastnictví angličanů
- Od roku 1765 je Ostrov Man britským závislým územím


Geografie a klima
Ostrov Man je částí Britských ostrovů, které leží severozápadně od evropské pevniny. Ostrov leží v Irském moři, přibližně uprostřed mezi Anglií, Skotskem a Severním Irskem.


Kopce na severu a jihu jsou rozpůleny údolím uprostřed. Úplný sever je výjimečně plochý, tvořený glaciálními depozity. Nejvyšší hora Snaefell je vysoká 621 metrů. Na Ostrově Man se každoročně střídají chladná léta s mírnou zimou. Nejvyšší teplota zaznamenaná na ostrově byla 28,9 stupňů celsia.


Fauna
Na Ostrově Man žila v minulosti celá řada savců. Většina z nich však byla vyhubena během devatenáctého století. Šlo například o zdejší druhy honáckých psů, prasata, koně nebo třeba alky velké. Nadále zde žijí stejně jako na dalších místech Velké Británie běžné druhy jako lišky, lasičky, zajíci, ježci a další. Po úniku ze zajetí se zde usadily horské kozy a introdukováni zde byli například menší klokani.


Ostrov samozřejmě navštěvuje rovněž velký počet ptáků, dle sčítání z roku 2001 šlo o 134 druhů.

 

Dinosaurus Roku 2018 2. kolo

29. června 2018 v 20:00 | siamotyran |  Dinosaurus Roku
Polovina roku 2018 je dávno za námi a je tedy na čase vyhlásit druhé kolo soutěže o Dinosaura roku 2018. Bylo na výběr z rekordních 98 druhů a do druhého kola jich nakonec postoupilo osm. Masožravci opět vévodí tabulce se skóre 5:3 ku býložravým druhům. Všichni postupujicí až na Fruitadense žili v období křídy. A kdo oními postupujícím jsou?


Fruitadens
Wuerhosaurus

Delapparentia

Velocisaurus
Tarbosaurus

Tyrannosaurus
Utahraptor

Troodon

Guam

8. června 2018 v 11:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Místo: Tichý oceán
Rozloha: 540 km²
Počet obyvatel: 162 742 (2016)
Hlavní město: Hagåtña
Nejvyšší bod: Mount Lamlam 406 m.n.m.
HDI: 0,901(2008)
Zřízení: nezačleněnné území USA
Etnikum: 37,3% Čamorové, 26,3% Filipínci, 9,4% míšenci, 7,1% běloši, 7% Chuukese, 4,6% ostatní, 2,2% Korejci, 1,6% Číňané, 1,6% Palauané, 1,5% Japonci, 1,4% Pohnpeiané
Náboženství: 92,7% křesťanství, 5,6% jiné, 1,7% bez odpovědi


Krátce z historie
- Původní obyvatelstvo Guamu a souostroví Severní Mariany je považováno za potomky austronéských národů z jihovýchodní Asie, jejichž původ se datuje k době před 2000 lety př.n.l.
- První Evropan, který kdy zavítal na Guam, byl portugalský objevitel Ferdinand Magellan plující pod vlajkou španělského krále v březnu 1521
- Ostrov byl Guam oficiálně prohlášen za španělské území až 26. ledna 1565 generálem Miguelem Lópezem de Legazpi
- Španělská kolonozace započala 15. června 1668 příjezdem misionářů Diego Luise de San Vitora a Pedra Calungsoda, kteří zde založili první katolický kostel
- Občasné války mezi lety 1670 a 1695, ničivé tajfúny v letech 1671 a 1693 a epidemie neštovic roku 1688, to vše mělo za následek pokles populace Čamorů. Z původních 50 tisíc obyvatel ostrova byly počty zredukovány na 10 tisíc a posléze na méně než 5 tisíc jedinců
- Během španělsko-americké války Guam během roku 1898 zabraly Spojené státy americké
- Mezi léty 1921 a 1930 byla na Guamu uskladněna jednotka hydroplánů, vůbec první v Pacifiku
- Během druhé světové války, 8. prosince 1941, byl Guam pár hodin po útoku na Pearl Harbor napaden Japonským císařstvím, Japonská okupace Guamu trvala zhruba 31 měsíců a zemřelo při ní na tisícovku lidí



Geografie a klima
Ostrov leží v oblasti tropicko-mořského klimatu, kde je obvykle velmi teplo a vlhko. Podnebí je ovlivňováno severovýchodními pasáty, které zapříčiňují suché roční podnebí od ledna do června a deštivé roční období je zde od července do prosince. Vliv oceánu se projevuje také na malých sezónních rozdílech teplot.

Povrch ostrova je sopečného původu. Je obklopen korálovým útesem s relativně plochými korálovými plošinami a příkrými pobřežními rovinami na severu. V jižní části ostrova se nachází oblast s horami a v centrální oblasti s nízkými kopci. Nejvyšší hora ostrova Mount Lamlam ční do výšky 406 metrů. Ostrov Guam leží poblíž Mariánského příkopu.


Fauna
Víceméně jako na většině ostrovech po celém světě ani na Guamu moc přirozených savců nenajdete. V průběhu 18. století zde byl dovezen dobytek, vysoká zvěř a buvoli z Filipín. Kaloň mariánský je po vymření kaloně guamského v druhé polovině 20. století jediným neintrodukovaným pozemním savcem na Guamu.

Velké problémy nadělala na Guamu Bojga hnědá, která se na ostrov dostala pravděpodobně na námořní lodi během druhé světové války. Bojga následně téměř eliminovala celou ptačí populaci ostrova. Některé druhy jako chřástala guamského nebo muchálka guamského dokonce vyhubili (několik chřástalů naštěstí přežilo v zajetí). Celkově měla bojga "zásluhu" na vymření dvanácti druhů ptáků na Guamu. Kromě tohoto invazivního druhu hada žijí na Guamu i gekoni či scinkové

(Chřástal guamský)
 


Andorra

1. června 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: jihozápadní Evropa
Rozloha: 468 km²
Počet obyvatel: 77 281 (2016)
Hlavní město: Andorra la Vella
Nejvyšší bod: Coma Pedrosa 2946 m.n.m.
HDI: 0,858 (2016 32. na světě)
Zřízení: parlamentní diarchie
Etnikum: 49% Andořané, 24,6% Španělé, 14,3% Portugalci, 3,9% Francouzi, 8,2% ostatní
Náboženství: 86% katolické, 14% ostatní


Krátce z historie
- První zmínka o malém pyrenejském knížectví z roku 805 se nachází v Karolinské listině
- Roku 1419 bylo jak ze strany Francie, tak Aragonu vyhověno požadavkům na samosprávu, a tak došlo k vytvoření tzv. Zemské rady, předchůdkyni současné Generální rady
- Za francouzské revoluce byl protektorát zrušen, jelikož byly paréagské dohody považovány za feudální přežitek
- Během první světové války vyhlásila Andorra symbolicky válku Německu
- V roce 1933 byla krátce okupována Francií
- V roce 1993 schválilo obyvatelstvo novou ústavu, jíž se Andorra stala suverénním parlamentním knížectvím


Geografie a klima
Andorra leží ve východní části Pyrenejí mezi Španělskem a Francií. S rozlohou 468 km² je 6. nejmenším státem Evropy a velký téměř jako rozloha Prahy. Je obklopena horami dosahujícími 3000 m n. m. Téměř polovina země leží v polohách nad hranicí lesa, jen na jihu je několik málo oblastí položených níže než 1000 m n. n. Klima je podobné jako v okolních zemích, jenom je díky velkým nadmořským výškám v zimě víc sněhu a jsou chladnější léta.


Fauna
Vysoké nadmořské výšky a horské klima, které dotváří vliv nepříliš vzdáleného Středozemního moře, společně utvářejí takové prostředí, ve kterém dnes můžeme najít širokou škálu všech živočišných druhů.


Ze skupiny savců zde tak žijí například syslové, kamzíci pyrenejští, medvědi, vlci nebo lišky. Co se týče ptactva, toho tu žije opravdu mnoho. Kromě menších druhů, jako jsou kulíci, kachny nebo husy, zde dále žijí sovy, volavky, čápi i tetřevi. Opravdovými velikány mezi andorskými letci jsou pak dravci, mezi kterými nechybí ani takoví dravci jako třeba orlosup bradatý, sup bělohlavý či orel skalní. Na sluncem prohřátých skalách není v létě těžké vidět některou z ještěrek, z vody zase můžete zahlédnout vykukovat mloka bradavičnatého. Ve zdejších řekách a pramenech pak žijí například pstruzi, štiky a raci.


Kladivoun křídlohlavý

21. května 2018 v 12:00 | siamotyran |  Žraloci
Kladivoun křídlohlavý patří k menším druhům kladivounů. První hřbetní ploutev má značně velkou, druhá je posazena až za ploutví řitní. Tělo má svrchu šedé až hnědé, na bocích přechází toto zbarvení postupně v bělavou barvu břicha. Na těle ani na ploutvích nemá žádné nápadné barevné znaky.


Kladivoun křídlohlavý je snadno rozpoznatelný podle značně rozšířené hlavy, která svým tvarem připomíná nosné plochy letadla. Rozpětí mezi očima může činit až polovinu celkové délky těla. Oči jsou umístěné až na samém kraji hlavy, což kladivounovi umožnuje vidět dokonale stereoskopicky. Nozdry jsou umístěné v blízkosti středu hlavy, ale nasální rýhy zaujímají téměř celou šířku. Takové rozpětí nasálních rýh dovoluje kladivounovi prozkoumat značně velký úsek vodního sloupce a může mít značný význam i v detekování a lokalizaci zdroje čichových podnětů. Také elektroreceptivní ampule Lorenziniho orgánu a mechanoreceptivní buňky postranní čáry mají na hlavě své pokračování. To má jistě svůj význam při vyhledávání a lokalizace kořisti, kterou tvoří kupříkladu krabi, krevety, hlavonožci a drobné ryby zahrabané v sedimentu na mořském dně.


O životě kladivouna je známo zatím jen velmi málo. Žije v Indickém oceánu podél pobřeží jížní Asie a v okolí ostrovů v západním Pacifiku. V mělkých tropických vodách kontinentálních a ostrovních šelfů je celkem hojný. V jihovýchodní Asii je komerčně využíván, ale vzhledem k tomu, že jeho tělo má vysoký přirozený obsah rtuti, není nabízen na všech trzích. Kvůli nárustu lovu byl kladivoun křídlohlavý zapsán spolu se žralokem obrovským v roce 2016 na seznam ohrožených druhů. Samice pohlavně dospívají po dosažení délky okolo jednoho metru. Páří se na jaře a přibližně po roční březosti rodí 6 až 20 mláďat dlouhých 32-45 centimetrů.


Jméno: česky - Kladivou křídlohlavý
anglicky - Winghead shark
latinsky - Eusphyra biochii
Areál rozšíření: Indický oceán, západní Pacifik
Délka: Do 1,5 metru (rekord 186 cm)
Váha: do 40 kilogramů
Riziko při setkání: není nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: ohrožený
Popsal: Cuvier,1816

Severní Mariany

11. května 2018 v 14:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Místo: Tichý oceán
Rozloha: 464 km²
Počet obyvatel: 53 467 (2016)
Hlavní město: Saipan
Nejvyšší bod: Mount Agrihan 965 m.n.m.
HDI: 0,875 (2009)
Zřízení: Commonwealth politická unie s USA
Etnikum: 35,3% Filipínci, 23,9% Čamorové, 12,7% míšenci, 6,8% Číňané, 4,6% Karolinianci, 4,2% Korejci, 2,3% Chuukesové, 2,2% Palauané, 2,1% běloši, 5,9% ostatní
Náboženství: 82% křesťanství, 10,6% Budhismus, 5,3% lidová náboženství, 1,2% ostatní, 1% Islám, Hinduismus, Judaismus, neznámé


Krátce z historie
- První lidé začali Severní Mariány osídlovat mezi 4. a 2. stoletím př. n. l. Po setkání se Španěly se domorodcům začalo říkat Čamorové
- Prvním Evropanem, který spatřil ostrovy, byl Fernão de Magalhães na své cestě kolem světa 6. března 1521
- V roce 1667 Španělsko prohlásilo souostroví za svou kolonii, která se jmenovala Španělská Východní Indie
- Většina původních obyvatel zemřela na nemoci zavlečené Evropani. Španělé proto musel dovezt na ostrovy Filipínci a Karolínce, aby zvýšili počet obyvatel
- Španělská nadvláda trvala až do Španělsko-americké války (1898)
- Po porážce Španělska anektovaly USA ostrov Guam, Severní Mariany byly prodány Německu, které je začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea
- Po 1. světové válce přešla správa Severních Marian pod správu Japonska, po 2. světové válce pod Poručenské území Tichomořské ostrovy


Geografie a klima
Severní Mariány jsou spolu s ostrovem Guam součástí souostroví Mariany. Jižní ostrovy jsou tvořeny vápencovými terasami lemovanými korálovým útesy. Severní ostrovy jsou vulkanické s aktivními sopkami na včetně Anatahanu, Agriganu a Paganu. Sopka Agrigan dosahuje 965 m a je tak nejvyšší horou souostroví.

Severní Mariany mají přímořské tropické klima ovlivňované sezónními severovýchodními pasáty s malými teplotními výkyvy v průběhu roku. Období sucha trvá od prosince do června. Období dešťů trvá od července do listopadu a může zahrnovat tajfuny.


Fauna
Jelikož se Severní Mariany skládají z celé řady menších ostrůvků, není zde pozemský život pestrý jako na jiných ostrovech. Jediným divokým savcem je kaloň mariánský, jehož stavy se kvůli deforestaci stále snižují. Zbytek tvoří zejména ptáci. Ať už fregatky, kormoráni či krahujci, káně nebo místní vrána guamská.


Palau

27. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Projekt Svět
Palau se přidala ke koalici zemí ve Válce proti teroru, a to i přesto, že nemá armádu


Místo: Tichý oceán
Rozloha: 459 km²
Počet obyvatel: 21 503 (2016)
Hlavní město: Ngerulmud
Nejvyšší bod: Mount Ngerchelchuus 262 m.n.m.
HDI: 0,788 60. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 73% Palauané, 21,7% Asiaté, 2% Karolínci, 1,2% Bílí/Evropani, 2,1% ostatní
Náboženství: 87,1% křesťanství, 5,7% Modekngel, 3% islám, 4,2% ostatní/žádné/nespecifikováno


Krátce z historie

- První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie
- Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543
- Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci
- První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson
- Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly
- Španělé po svojí porážce ve Španělsko-americké válce prodali Palau s většinou Karolín v červnu 1899 Německu
- Od 17. prosince 1920 bylo Palau součástí mandátního území Tichomořských ostrovů, které do správy Japonského císařství svěřila Společnost národů
- Po skončení 2. světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau a byli svěřeny do správy USA
- Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím OSN ve správě USA
- 1. října 1994 se Palauská republika stala plně samostatným státem


Geografie a klima

Palau je skupinou 26 ostrovů a asi 300 ostrůvků, z nichž všechny kromě 6 leží uvnitř rozsáhlé laguny uzavřené bariérovým útesem. Jsou nejzápadnější ze šesti hlavních ostrovních skupin, tvořících souostroví Karolíny. Z celé skupiny je obydleno pouze 11 ostrovů, z nichž největší je Babeldaob. K dalším důležitým ostrovům náleží Angaur, Koror, na němž žijí dvě třetiny palauského obyvatelstva, a Peleliu. Jihozápadně od ostrova Kororu se ve stejnojmenném státě rozkládá skupina asi 300 neobydlených ostrůvků zvaná Rock Islands (světové přírodní dědictví UNESCO). Asi 600 km jižně od ostrova Angaur se rozkládá izolovaná skupina Jihozápadních ostrovů, které jsou také součástí Palauské republiky. V Palau panují po celý rok vysoké teploty kolem 24 až 31 stupňů celsia. V průběhu celého roku také panují monzunové deště.


Fauna

Palau se dělí na množství malých roztříštěných ostrovů, takže suchozemská fauna není příliš rozšířená. Kromě kaloňů, domácích a užitkových zvířat žije v Palau ze savčí skupiny pouze makak jávský. Endemické tvory tvoří s drtivé většini bezobratlí. Kromě nich, lze ovšem narazit i na řadu endemických druhů ptaků. Například: kruhoočko palauské a temné, výreček lelkovitý, lelek palauský či národní pták Palau holub angaurský.


Žralok lagunový

23. dubna 2018 v 10:00 | siamotyran |  Žraloci
Žralok lagunový nesmí být zaměňován s větším a štíhlejším oceánským žralokem dlouhoploutvým, kterého připomíná bilými konci ploutví. Je to pomalý, poměrně štíhlý, šedě zbarvený modroun s nápadnými bílými skvrnami na koncích hřbetní a ocasní ploutve.


Žralok lagunový dorůstá střední velikosti, má hrotité zuby s hladkými okraji, opatřené po stranách s malými výběžky. Na rozdíl od většiny modrounů není žralok lagunový zdatným lovcem v otevřených vodách. Svoji kořist hledá převážně na dně, přičemž s výhodou využívá své stavby zubů a širokého, krátkého rypce k pronásledování kořisti v trhlinách útěsů, odkud mu nemůže uprchnout. Podobně jako většina útesových žraloků slouží i on jako potrava pro větší druhy žraloků i pro velké kanice.

Žralok lagunový žije v blízkosti pobřeží v hloubkách od 8 do 40 metrů. Během dne ho lze při šnorchlování a potápění zastihnout téměř jistotou, jak odpočívá v jeskyních, zvláště na Havaji a Galapágách. Někdy bývá k zastižení i pod skalními nebo korálovými převisy. Aktivní je převážně v noci a při pomalém přílivu. Snadno si zvyká na hluk člunů a bývá přitahován k lovcům s harpunami. Přítomnost potápěčů ho vzrušuje, takže ze zvědavosti obvykle připlouvá do bezprostřední blízkosti. Ačkoliv není nijak agresivní, již mnoho nerozvážných potápěčů přišlo o ruku nebo o prst, když se ho snažili krmit rybami nebo olihněmi.


Žralok lagunový je viviparní a v jednom vrhu mívá 1-5 mláďat. Ta se rodí po poměrně krátké březosti, trvající nejméně pět měsíců. Mláďata jsou při narození dlouhá 50-60 centimetrů. Lidé loví žraloka lagunového pro maso a tuk, sloužící k přípravě pokrmů. Jako u jediného ze žraloků však jeho tkáně obsahují ciguateratoxin, který může způsobit otravy s gasterointestinálními a neurologickými symptomy. Žralok lagunový se dožívá průměrně 14 až 19 let, vzácně i přes 20 let.


Jméno: česky - Žralok lagunový
anglicky - Whitetip reef shark
latinsky - Triaenodon obesus
Areál rozšíření: Rudé moře, Indický oceán, centrální a východní Pacifik
Délka: Do 2,2 metru
Váha: do 40 kilogramů
Riziko při setkání: může být nebezpečný
Potrava: menší ryby, bezobratlí
Početnost populace: téměř ohrožený
Popsal: Rüppell,1837

Seychely

13. dubna 2018 v 12:00 | siamotyran |  Projekt Svět

Místo: Indický oceán
Rozloha: 459 km² (207. na světě)
Počet obyvatel: 94 228 (2016)
Hlavní město: Victoria
Nejvyšší bod: Morne Seychellois 905 m.n.m.
HDI: 0,782 63. místo
Zřízení: prezidentská republika
Etnikum: 93% Seychelští Kreolové, 3% Britové, 1,8% Francouzi, 0,4% Číňané, 0,4% Indové, 1,2% ostatní
Náboženství: 89,2% křesťanství, 2,4% hinduismus, 1,6% islám, 1,1% jiné nekřesťanské, 0,9% bez náboženství, 4,8% neuvedli


Krátce z historie
- ostrovy byly známy již ve středověku arabským kupcům a na počátku 16. století zde jako první Evropané přistáli Portugalci
- V březnu 1608 zakotvila během bouře posádka lodi Ascenion English East India Company na Seychelách. Námořnící byli překvapení množstvím surovin a sladké vody. Posádka informovala o ostrově, ale Velká Británie neměla o další průzkum zájem
- Teprve v polovině 18. století zde Francie zřídila kolonii, nazvanou podle tehdejšího ministra financí Jeana Moreaua de Séchelles
- Britové se zmocnili Seychel za napoleonských válek a do jejich držení ostrovy přešly Pařížským mírem roku 1814.
- Ostrovy byly dlouho spravovány z Mauricia a teprve v roce 1903 vyčleněny jako samostatná kolonie
- Roku 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů


Geografie a klima

Seychelská republika se rozkládá jižně od rovníku na 115 malých ostrovech, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100 krát 800 km severovýchodně od Madagaskaru. Ostrovy jsou dvojího druhu - vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy, představují ploché korálové atoly (Amiranty, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabry). Obydleno je 33 ostrovů, přičemž 4/5 obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádají vodní zdroje pitné vody, žijí pouze 2 % seychelského obyvatelstva.


Seychely se těší poměrně stálému tropickému podnebí s průměrnými denními teplotami mezi 24 a 30 °C a hojnému množství srážek (průměrné roční úhrny činí kolem 3 000 mm). Nejtepleji bývá v březnu až dubnu, relativně nejchladnějším obdobím roku je pak léto od července do srpna. Seychelská vláda vynakládá velké úsilí na uchování místní přírody; 42 % rozlohy země pokrývají národní parky a přírodní rezervace.


Fauna a flóra

Ostrovy (zvláště Vnitřní) jsou dosud z části pokryty hustým tropickým lesem a pro svou odlehlost od pevniny jsou domovem mnoha endemických živočichů a rostlin. Vědecká studie, vypracovaná v 90. letech, udává jako endemické "přinejmenším" 75 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů ptáků, 3 druhy savců, 30 druhů obojživelníků a plazů a několik stovek druhů bezobratlých. V tomto směru vyniká zejména atol Aldabra, na němž žije největší světová populace obřích želv (150 až 180 tisíc jedinců), a který byl roku 1982 prohlášen za světové přírodní dědictví UNESCO.


Seychely jsou živoucím muzeem přírodní historie a útočištěm pro některé z nejvzácnějších druhů flóry a fauny na celé Zemi. Kokosový ořech Coco de Mer je snad nejznámější zástupce seychelské flóry. Je největším semenem v rostlinné říši. Roste na jediném místě na světě - v údolí Valee de Mai na ostrově Praslin. Roste zde na 5000 kusů stromů.


Morney Seychellois National Park

(Pojmenovaný po nejvyšším bodě ostrova) Je největším Národním Parkem Seychel a pokrývá asi 20% povrchu největšího ostrova Mahé. Oblast má delku zhruba deset kilometrů a šířku mezi dvěma až čtyřmi kilometry. Vyskytují se zde endemické druhy ptactva jako seychelský modrý holub nebo poštolka seychelská


Praslin National Park

Druhý Národní Park se nachází na ostrově Praslin je důležitou oblastí pro ochranu ptactva. Roste zde šest endemických druhů palem a zahrnuje mnoho potoků a vodopádů. Stejně jako v prvním zmíněném parku zde žijí endemické druhy ptáků jako modří holubi, poštulky, salanga seychelská, ale i několik druhů gekonů, žab a hadů. Roste zde také populace místních kaloňů.


Curaçao

30. března 2018 v 12:00 | siamotyran
Místo: Karibik, Malé Antilly
Rozloha: 444 km² (208. na světě)
Počet obyvatel: 160 337 (2017)
Hlavní město: Willemstad
Nejvyšší bod: Sint Christoffelberg 375 m.n.m.
HDI: 0,811
Zřízení: autonomní země Nizozemského království
Etnikum: ?% afroameričani, 4,4% Nizozemci, ?% Francouzi, latino-američané...
Náboženství: 89,5% křesťanství, žádné 6%, ostatní - židé, hinduisté, muslimové ... 3,8%, nespecifikováno 0,6%


Krátce z historie
- Holandští židé dorazili na ostrov v polovině 17 století. Původní obyvatelé - Aravaci už žili v Curaçao po několik století
- hlavním bussinesem v 17. a 18. století byl prodej otroků. Mezi roky 1662 a 1669 zakotvily na ostrově lodě se zhruba 24 tisíci otroky
- Holanďané potlačili vzpouru otroků v roce 1795
- Britové na počátku 19. století dobyli Curaçao, ale na základě Pařížské smlouvy jej vrátili Nizozemsku v roce 1816
- Roku 1863 bylo v Curaçao zrušeno otroctví. Někteří bývalí otroci emigrovali na Kubu, ale většina zůstala na ostrově
- Během 80. a 90. let 20. století zmizela z Curaçao většina židů. Mnoho jich zemřelo stářím, jiní emigrovali především do USA
- V roce 1929 zaútočil venezuelský rebel Rafael Simón Urbia na Fort Amsterdam s 250 spolubojovníky, ukradli cennosti a zajali guvernéra ostrova. Od té doby je permanentně na pobřeží Curaçao nizozemské námořnictvo


Geografie a klima
Curaçao stejně jako zbytek tzv. ABC ostrovů a Trinidadu a Tobaga leží na kontinentálním šelfu Jižní Ameriky. Nejvyšším bodem je Sint Christoffelberg s 375 metry.

Ostrov má tropické savanské klima se suchým obdobím mezi lednem a zářím a potom krátké deštivé období mezi říjnem a prosincem. Teploty jsou poměrně stabilní po celý rok, pouze s menšími výkyvy. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou 26,5 stupňů Celsia. Nejtepleji je pak v září, průměrně 28,9 stupňů Celsia. Roční průměrné maximum je 31,2 a minimum 25,3 stupňů Celsia.


Fauna a flóra

Ostrovní flora se liší od typické na tropických ostrovech. Jsou běžné křovinaté porosty s různými druhy kaktusů.

Curaçao je největší z ABC ostrovů (ostrovy severo západně od Venezuely) a má i největší zastoupení savců. Vyskytuje se zde několik druhů hlodavců od polních myší po malé králíky. Dříve žili v Curaçao i kapybary, ale ty vymřely ještě před příchodem člověka na ostrov. Asi nejvýraznějším savcem v Curaçao je jelenec běloocasý. Tento sudokopytník je chráněným druhem a na ostrově jich žije asi 200. Podobně jako na jiných ostrovech v Karibiku, i zde lze spatři leguány, anolise a gekony a menší druhy hadů.



Kam dál